1. Skromnost.
2. Poctivost.
3. Slušnost a etika.
4. Tolerantnost a ohleduplnost.
5. Vděčnost.
6. Pracovitost.
7. Vytrvalost a trpělivost.
8. Víra v určitého boha.

Bible, korán, knihy světců, mudrců, filozofů a spisovatelů tyto vlastnosti velebí do nebe. Také v pohádkách jsou vyzdvihovány. Jenže tyto nejobdivovanější lidské ctnosti bohužel nikoho nahoru nepozvednou. Na úspěch lidského jedince nemají vůbec žádný vliv. Historie totiž mnohokrát dokázala, že úspěšný člověk může být:

1. Skromný i neskromný.
2. Poctivý i darebák.
3. Slušný a zdvořilý, ale i hulvát bez vychování.
4. Tolerantní, ale i nesnášenlivý a bezohledný.
5. Vděčný i nevděčný.
6. Pracovitý i lenivý.
7. Vytrvalý a trpělivý, ale i bez vytrvalosti a netrpělivý.
8. Plný víry ve svého boha, ale i ateista nebo věřící v jiného boha než vy, nebo dokonce ve více bohů.

Asi se vám to moc nelíbí. Avšak životní příběhy úspěšných lidí to jasně dokazují. Mám na mysli opravdové příběhy; ne legendy z bible či jiných knih sepsané mnoho let po smrti hrdinů.

Podle historiků bylo dodnes na Zemi přes 90 miliard lidí. Ti nashromáždili nejen ohromné množství znalostí, ale stejně tak i ohromné množství bludů a nesmyslů. Byl jsem osobně na nejposvátnějších místech křesťanství a judaismu (Jeruzalém, Betlém, hora Nebo, Vatikán). Také jsem byl na nejposvátnějších místech hinduismu (Varanásí) a buddhismu (Sarnat). Jen do Mekky a Mediny jsem se z pochopitelných důvodů nepodíval. Prostudoval jsem bibli i Marxův Kapitál. Stále čtu životopisy. Dívám se kolem sebe. A podnikám. Pravda je neúprosná. Pokud jde o úspěch, na výše uvedených vlastnostech vůbec nezáleží.

SKROMNOST

„Po zralé úvaze se ptám, kdo je stejně dobrý jako já? Nikoho takového neznám.“

Předchozí větu si do svého deníku napsal generál George Smith Patton ml.*
(* Cummins Joseph: Velcí protivníci v dějinách, Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Praha, 2009)

Generál George Patton neměl úctu k autoritám. Překypoval sebevědomím. Byl přesvědčený, že nebýt jeho, Němci by vyhráli válku. Patton neustále nosil dvě perletí vykládané pistole a nepodobal se žádnému jinému veliteli. Nutil vojáky dodržovat mnohem přísnější disciplínu. Všichni museli nosit helmy a důstojníci museli mít vázanku. Ale vojáci ho respektovali.

Ani Winston Churchill skromnost moc neřešil. Před sirem Edwardem Greyem prohlásil:
„Čím déle žiji, tím jsem si jistější, že vím vše, co mám znát.“

Jednou řekl svému nástupci Clementu Attleemu:
„Samozřejmě že jsem egoista. Kam by se člověk dostal, kdyby nebyl.“* (* Rose Norman: Churchill, nepoddajný život, Cesty, Praha, 1995)

Victor Hugo byl dokonce tak „skromný“, že chtěl, aby po něm přejmenovali Paříž.

Skromnost je snad nejvíce přeceňovanou lidskou vlastností. Podle mne skromnost více škodí než pomáhá. Musíte mít naopak určitou dávku drzosti, abyste si dokázali říci o to, co chcete. Například při prodeji požádat lidi o jejich peníze. Mnoha lidem to strach a skromnost nedovolí. Skromným patří důchod. Chcete na stáří žít jen z důchodu? To, že máme být skromní, v sobě máme kvůli náboženské výchově, která nás všechny ovlivňuje. I ty, kteří v daného boha (či bohy) nevěří. Skromný člověk je totiž ideální věřící – nedělá problémy a ještě odevzdá desátek na „dobré účely“. Opakem skromnosti je chamtivost. Katolická církev má chamtivost za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Přitom sama nashromáždila obrovský majetek a z hlediska majetku je rozhodně úspěšná.

Napadlo vás někdy, že chamtivost může být i dobrá ctnost? Zvlášť vaši dědicové to ocení. Chamtivost je totiž spojená s velmi ceněnou spořivostí.

Nepleťte si ale skromnost s pokorou. Pokora není skromnost, ale to, že si dobře uvědomujete, že vaše výsledky nejsou jen vaše zásluha. Uvědomujete si, že máte štěstí, že vůbec žijete, kde žijete, že vám v minulosti i nyní někdo pomáhá. Pokorně si uvědomujete, že nemáte na vše „patent“ jen vy sami. Ale přitom se neskromně ženete dále a výše.

POCTIVOST, SLUŠNOST A ETIKA

Starozákonní král David spáchal nevěru s Betsabe. Pak nechal zlikvidovat jejího manžela Uriáše. Tím porušil hned dvě boží přikázání. Přesto byl David velkým králem. Píše se to dokonce v Bibli pro děti.*
(* Hadaway Bridget, Atcheson Jean: Bible pro děti, Mladé létá, Bratislava, 1991)

Římský císař Caligula na dotaz, proč lvům předhazuje křesťany, prohlásil, že „je to levnější než maso od řezníka“.

Přímý vztah mezi úspěchem a poctivostí či slušností ne­existuje. Akorát mezi lidmi se to nosí, protože to je taková „hezká“ myšlenka.

Mladý Warren Buffett prodával na golfovém hřišti v Elm­woodském parku golfové míčky. Odkud je získával? Kradl je v obchodních domech Sears. Nové kolo si pořídil tak, že sestře Doris ukradl její kolo a dal ho na protiúčet. Sám to přiznal.*
(* Schroeder Alice: Snehová guľa, Warren Buffett o živote a biznise, Eastone Books, Bratislava, 2009)

A dnes je to nejuznávanější investor na světě.

Jak vznikli moderní ruští oligarchové? Někteří vytvářeli skupiny, které kontrolovaly privatizační aukce. Další vyváželi levně nakoupené místní suroviny. Někteří podváděli s akciemi a získali tak většinové podíly ve společnostech. Jiní poskytovali půjčky státu a pak od zadluženého státu přebírali státní podniky. Vyskytli se oligarchové, kteří získali podnik i s jeho majetkem tím, že jednoduše okopírovali dokumenty dokládající vlastnictví a pak si majetek zaregistrovali!*
(* Koukolík František: Mocenská posedlost, Karolinum, Praha, 2010)

A nyní se ohánějte nějakou spravedlností anebo božími mlýny, které prý melou.

A jak je to s vaší poctivostí? Nikdy jste nic neukradli? Nikdy jste ve škole nepoužili tahák? Nikdy jste nelhali rodičům?

Nenavádím nikoho k podvodům, jen chci říci, že poctivost sama o sobě nevede k úspěchu. Nemá na něj vliv. Jsou poctiví úspěšní lidé i nepoctiví úspěšní lidé.

Pravdou ale je, že společenský tlak na úspěch a snaha mít se lépe často spouští nepoctivé chování. Potřeba úspěchu je v naší kultuře hluboce zakořeněná. Říci o někom, že je úspěšný, znamená velkou pochvalu. Ten, kdo „neuspěje“, bývá naopak za svou neschopnost odsuzován. Tak se ocitá pod tlakem, aby se pokusil „prosadit“ jakkoli, třeba i nezákonně. A někdo tomu podlehne.

Vulgarita

V jedné knize jsem si přečetl toto:

„Všichni úspěšní lidé se vulgaritě a hrubým slovům vyhýbají.“ To není pravda! Už v předmluvě této knihy je, že Wernher von Braun mluvil sprostě. Také slavný hudebník Leonard Bernstein se neuměl chovat u stolu a každému říkal: „Jdi do prdele.“ Nesnesitelně únavně kázal o ukázněném životě, a přitom nepokrytě dával najevo své bisexuální sklony.*
(* Secrest Meryle: Leonard Bernstein, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1996)

Donald Trump prohlásil, že kdyby viděl, jak se jeho konkurent topí, bude mu hasičskou hadicí stříkat do pusy.

Jan XII. byl jednou z nejhorších postav historie. Stal se papežem už v 16 letech v roce 955. Byl nevzdělaný, ovládal jen vulgární mluvu. V papežském paláci si zřídil harém. Na procesí ho doprovázely polonahé konkubíny. Vraždil, jmenoval 10letého kluka biskupem, světil jáhny v konírně, znásilňoval jeptišky i na hrobech svatých apoštolů. Nechal vykastrovat kardinála, který se mu znelíbil. Ve 26 letech pak umřel za nevyjasněných okolností – po flámu. Jan XII. žil v období, kterému historikové říkají pornokracie – období, kdy se od roku 904 na papežském stolci v Římě vystřídalo 12 neřestných papežů za sebou.

Tolerantnost a ohleduplnost

Mnoho lidí vůbec nebere ohledy na jiné. Často to platí i pro úspěšné. Bezohlednost je často výhodnější než ohleduplnost – například pokud jde o povýšení nebo přežití. Viktor Emanuel Frankl, který přežil několik let v koncentrácích, napsal v knize A přesto říci životu ano: „Mezi vězni, kteří za sebou měli mnohaletý pobyt v desítkách různých lágrů, se obvykle udrželi naživu jen ti, kdo byli v tomto boji o udržení života bez skrupulí a nezalekli se ani násilí, ba dokonce ani okradení kamaráda. My všichni, kdo jsme z toho vyvázli životem díky tisícerým šťastným náhodám nebo Božím zázrakům – nazývejte si to, jak chcete –, my víme: ti nejlepší se nevrátili.“

Často se vyplatí opak tolerantnosti – nesnášenlivost. Vidíme to v politice. Brát ohledy na ostatní má vliv na úspěch, pokud se vám to vyplatí. Přestože se vám to asi nelíbí, poctivost, slušnost a etika opravdu nemají vliv na úspěch. Někdy dokonce vedou přímo k neúspěchu.

úryvok z knihy O úspěchu, www.o-uspechu.sk