Já si to nemyslím. Jsem přesvědčený, že ta velká vnitřní motivace v něm už byla i před tímto zážitkem! Tytéž silné zážitky by lidi s malou šipkou dovedly například k sebevraždě. Nebo by jiné lidi přivedly do blázince, polepšovny či vězení. Nehoda nebo silný zážitek může změnit hodnotový systém člověka, to ano, ale ne velikost vnitřní motivace. Tu šipku už v sobě měl daný člověk před tímto zážitkem. Anebo ji neměl.
Talent na něco sám o sobě nestačí. Kromě talentu na nějakou činnost také potřebujete „talent na rozvíjení talentu“ – velkou šipku.
Lidé nemění své vzorce jednání. Já nevěřím na to, co se píše v románech jako Bídníci od Victora Huga. Je to i zfilmované. Je to i úspěšný muzikál a stále se opakuje, jak se z trestance stane slušný člověk.
Ale to je román! Skutečný život je o něčem jiném. Pokud je někdo ve dvaceti letech darebák, myslíte si, že bude ve třiceti letech jiný? Statistiky kriminality dokazují něco jiného.
Hlavně mi nepište, že znáte jeden případ, který jste někde četli, že je to jinak. Výjimečné, jedinečné příběhy lidi fascinují. Jenže pak jsou miliony příběhů, které dokazují opak těch líbivých story. Zde se raději držme statistik, které dokazují, že lidé se nemění. Přečtěte si o bonbonovém testu v mé knize Úspěšná sebemanipulace, který dokazuje na testech trvajících už desítky let, že lidé se nemění už od svých čtyř let! Je to tak, zásadní zážitek může změnit vaše hodnoty, ale ne velikost vaší vnitřní motivace!
U lidí s problematickou minulostí také rozhoduje šipka
Celá čtvrtina lidí, kteří to skutečně dotáhli daleko, měla či má velký zdravotní problém. Lidská motivace vyplývá z nějakého pocitu nespokojenosti. A zde je velká nespokojenost – tito lidé jsou totiž jiní. Oni jsou jiní svým zdravotním handicapem.
Spousta lidí život vzdá a spoléhá pak na pomoc zvenčí. Na podpory od státu, na charitu, na rodinu. Sami se nesnaží. Jiní lidé se naopak snaží o to více. A to proto, aby se vyrovnali těm normálním jedincům. Pokud se jim to povede, oni díky své velké šipce „jedou dále“. Jejich vzorce jednání se po úspěchu či úspěších nezmění.
Nemusí přitom jít jen o zdravotní postižení. Ten velký vnitřní motor často mají lidé s problematickou minulostí a různými osobnostními nedostatky. Také zklamaní lidé, lidé s nedostatkem uznání, s různými mindráky apod. To jsou důležité příčiny úspěchu mnoha lidí.
Winston Churchill napsal: „Slavní muži jsou obvykle produktem nešťastného dětství. Slabosti a posměšky u nich vyvolají pevnou cílevědomost.“
Mnozí lidé mají velkou potřebu odškodnit se za příkoří z mládí. Touha po uznání vyvolaná komplexem méněcennosti může způsobit, že se stanou podnikateli, umělci, herci atd. – aby se mohli předvádět a nandat to těm, co jimi pohrdali v mládí. Tak své původní nedostatky naopak aktivně využijí ve svůj prospěch. To ale dokážou jen lidé se silnou šipkou. A navíc, člověk musí mít o sobě jasno, a to mnoho lidí nedokáže.
Určitě to je i můj případ. Odmalička mi bylo jasné, že jsem jiný než okolí. Kvůli mým tikům si mě lidé nikdy neprohlíželi obdivně. Musel jsem proto najít něco jiného, zač by mě oceňovali. A stále to hledám. Stále něco dělám. Anebo jsem to mohl vzdát, ostatně jako většina.
Už v předškolním věku jsem stále něco musel ovládat, řídit a manipulovat s tím. S věcmi, s lidmi i sám se sebou. Odmalička jsem měl velkou šipku. Jen jsem se dlouhá léta „vybíjel“ v oblastech, ve kterých jsem nevynikal. Proto jsem nebyl úspěšný. Až když jsem vstoupil do oboru osobního rozvoje, po několika letech příprav a praxe jsem měl úspěch.
Rozhoduje geniální talent, nebo to musíte vydřít?
Jsem přesvědčený, že obojí. Mnohé zázračné děti se nevydaří. A naopak mnozí nejváženější géniové se rozhodně jako mimořádně moudří zpočátku neprojevovali.
Představte si dítě, které považovali za pomalé a opožděné. Odepisovali ho jako nevzdělavatelné. O koho se jedná? Přesně takový byl Albert Einstein. Měl problémy se základy aritmetiky. Hosty přijímal v pantoflích. Ve svatební den zapomněl klíče od bytu. V roce 1901 byl nezaměstnaný. V roce 1905 zveřejnil teorii relativity. Prvního uznání veřejnosti se mu však dostalo až v roce 1909.
Otec Charlese Darwina byl zklamaný, neboť jeho syn byl v mládí velmi průměrný. Říkal mu: Nestaráš se o nic než o střílení, psy a chytání krys. Budeš hanbou pro sebe i celou rodinu. Naštestí se mýlil.
Ani Lev Tolstoj nebyl považován za výjimečné dítě. Walt Disney byl dokonce vyhozen z práce u novin pro nedostatek nápadů. Nad krbem fenomenálního tanečníka Freda
Astaira visela poznámka, kterou napsal roku 1933 jeho první režisér: „Neumí vůbec hrát! Mírně plešatý! Tancovat umí jen málo!“
Alfons Mucha se od jedenácti let živil zpěvem v brněnském chrámu na Petrově, aby mohl studovat na gymnáziu. Chtěl studovat na kněze, protože každý den viděl kněze jako mocné pány, kteří rozhodovali o všem důležitém. Na Slovanském gymnáziu v Brně měl s výjimkou kreslení značné potíže, a proto si také druhý a třetí rok dokonce zopakoval. Stejně ho z gymnázia vyhodili. Považovali ho za úplně neschopného. Z povolání faráře tak nebylo nic. Ani na Akademii v Praze ho nepřijali, a tak pracoval s otcem u soudu v Ivančicích. Zapisoval do velké knihy, zatímco soudce soudil tuláky, pytláky a malé zloděje a jeho otec je odváděl do šatlavy. Aby si zkrátil dlouhou chvíli, ilustroval si stránky krásně zdobenými iniciálami. Jeho kariéra zapisovatele skončila, když do soudní síně přivedli rodinu cikánů. Měl zapsat jejich osobní údaje, ale místo toho každého do knihy nakreslil.
„Alfonse jednou snědí vši,“ stěžoval si jeho otec Ondřej. Jenže pak se z Alfonse Muchy stal nejslavnější malíř divadelních plakátů a stvořil slavný cyklus Slovanská epopej. Tomu věnoval osmnáct let života. Od padesáti do svých osmašedesáti let trávil devět až deset hodin denně na šestimetrovém lešení – na to musíte mít obrovskou šipku!* (*Mucha Jiří: Alfons Mucha, Mladá fronta, Praha, 1982)
Asi nejslavnějším českým sportovcem historie je Emil Zátopek. Mimochodem i Zátopek musel mít určitý talent. Zátopkovi však říkali, že nic nedokáže. Odborníci ho sráželi tím, že nemá žádné předpoklady a má neúčinný styl. Měl přece úplně špatný odraz a upracovaný styl běhu, otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čímž si vysloužil přezdívku Emil Hrozný nebo Česká lokomotiva. Zátopek trénoval za každého počasí, a to i když sněžilo. Běhal se svojí manželkou na zádech. Namísto běžeckých bot měl často těžké vojenské kanady, aby při závodě získal pocit lehkých nohou… …A jak to dopadlo?
Emil Zátopek byl prvním člověkem na světě, který zaběhl 10 km pod 29 minut a 20 km pod jednu hodinu. Vytvořil celkem třináct světových rekordů. Nejvíce se ale proslavil na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952. Tam vyhrál běhy na 5 km, 10 km, a dokonce i maratón, který ten den běžel poprvé v životě! Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat. Zátopek proslul svým intervalovým tréninkem – střídáním rychlých úseků s pomalejšími: „Všichni mi říkali: ,Emile, ty jsi blázen!‘ Ale když jsem poprvé vyhrál na mistrovství Evropy, tak říkali: Emile, ty jsi génius.“
Podobně tomu bylo i u hudebníků. Beethovenovi jeho učitel říkal, že jako skladatel je naprosto beznadějný. Beethoven ale mnohokrát svá díla znovu a znovu upravoval, než je zveřejnil. Dlouhodobě šel za svým cílem a byl jím posedlý.
Výzkum výjimečných třicetiletých klavíristů zjistil, že o jejich úspěších rozhodly roky cvičení, nejen vrozený talent. Velkou úlohu hrála jejich vnitřní motivace. Jakmile se objeví „zázračné dítě“, nikoho nenapadne, že před tímto objevem byly investovány tisíce hodin do tréninku.
Jako příklad opaku se často uvádí W. A. Mozart. Byl výjimečným hudebníkem, ale rozhodně nebyl v dětství zázračným skladatelem. To je jen legenda, což dokázali mnozí hudební historici.* (* Bloom 1985, Hayes 1989, Weissberg 1999, Gutman 2000) Skládal sice už v raném věku, avšak jeho první skladby nebyly ani originální ani hodnotné. Až v jednadvaceti letech začaly být výjimečné.
Závěr tedy je: Jejich výjimečně silná vnitřní motivace přetvořila jejich talent v génia. Není to tak, že by byli géniové od narození. Talent na něco sám o sobě nestačí. Kromě talentu na nějakou činnost také potřebujete „talent na rozvíjení talentu“ – velkou šipku.
úryvok z knihy Motivace zvenčí je jako smrad
Viac na www.ako–zarobit.sk