Geniální lidé nevytvořili několik geniálních myšlenek, ale spoustu myšlenek. Prostě je chrlili. Mnohé byly nic moc. Mnohé dokonce špatné. Ale mezi nimi se našly ty geniální! Jejich úspěch byl založen na množství – kvantitě. A v tom množství jsme my ostatní nalezli i kvalitu.
- Thomas Alva Edison měl 1 093 zaregistrovaných patentů. Většina z nich se v praxi neuplatnila.
- Co napsal Albert Einstein kromě teorie relativity? On publikoval ještě nejméně 248 dalších prací, které většinou naprosto zapadly.
- Kolik znáte skladeb Wolfganga Amadea Mozarta? Většina lidí si vzpomene tak na dvě. Jenže Mozart
stihl za svůj krátký život napsat přes 600 skladeb. Mezi nimi je 40 symfonií.
- Marie Curie dostala 2 Nobelovy ceny. Za fyziku a za chemii. Kromě toho se zabývala ještě magnetismem, radioaktivitou, rentgenovými paprsky. Izolovala radium a polonium.
- Leonardo da Vinci měl tolik převratných myšlenek a návrhů, že je dodnes nikdo nespočítal.
- Čím se proslavil Charles Darwin? Darwin kromě své evoluční teorie na více než tisíci stránkách s názvem O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život (zkráceně O původu druhů) napsal dalších 119 vědeckých statí, knih a brožur.
- Jste schopni vyjmenovat několik děl Pabla Picassa? Lidé si většinou vybaví jen dvě: Holubici míru a Guernicu. Přitom Picasso vytvořil přes 20 000 uměleckých děl.
- Rembrandt vytvořil 650 obrazů a přes 2 000 kreseb. Kromě toho byl i obchodník.
- William Shakespeare za 20 let napsal 154 sonetů a 37 divadelních her. Vzpomenete si na deset z nich?
- Světově známý dánský pohádkář Hans Christian Andersen psal hlavně dramata. Kromě toho napsal sto šedesát pět nesmrtelných pohádkových příběhů.
- Paul Anthony Samuelson, jeden z nejvýznamnějších teoretických ekonomů v historii a nositel Nobelovy ceny z roku 1970, zemřel ve věku 94 let. Za svoji kariéru napsal a publikoval téměř 400 vědeckých článků a knih. On prostě stále pracoval.
- Johannes Kepler, syn údajné čarodějnice a astrolog, který předpověděl okamžik smrti Albrechta z Valdštejna, byl také vynikající matematik, astronom s oční vadou a autor téměř osmdesáti knih!
Dean Keith Simonton se zabýval 2 036 tvůrčími vědci z různých dob. Jeho závěr zní: Ti nejuznávanější vědci vytvořili ve srovnání se svými průměrnými kolegy nejen více skvělých prací, ale mnohem více těch špatných. Prostě tohto „zplodili“ celkově více.
A jak dlouho chcete čekat vy na geniální nápad, který vše rozhodne? Už dnes něco „zploďte“.
Pravidlo deseti let neboli deseti tisíc hodin
Zajímavé je tzv. pravidlo deseti let. Žádných skutečně tvořivých výsledků se nedosáhne bez minimálně deseti let intenzivní přípravy. Vlivu kvantity na úspěch si všiml i Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu. Popisuje, co tvrdí psycholog K. Anders Ericsson:
„Ti nejlepší z dvacetiletých studentů hudby měli odcvičeno asi 10 000 hodin. Amatéři asi 2 000 hodin.“
Z Ericssonova výzkumu vyplývá, že člověk potřebuje právě takové nadání, aby se dostal na hudební školu. Ale pak rozhoduje, jak tvrdě pracuje a štěstí. Syrová genialita prostě vyžaduje dlouhé roky pilné práce, aby se patřičně rozvinula.
Platí to u hudebníků, básníků, malířů i skladatelů. Architekti i lékaři potřebují 5 až 10 let studia k tomu, aby mohli dělat svá náročná povolání. 10 000 hodin tréninku platí i pro sportovce, spisovatele, šachisty. Nejen to. Totéž platí i pro špičkové zločince!
10 000 hodin tréninku odpovídá asi deseti letům. 4 hodiny denně × 250 pracovních dní v roce × 10 let!
Studie vrcholových sportovců, světoznámých hudebníků a šachových mistrů ukazují, že jejich společným znakem je to, že v sobě našli dostatek motivace k neúprosnému pravidelnému tréninku či cvičení po dobu 10 000 hodin. A to bez záruky na konečný úspěch.
A zde je problém ezoteriků. Ti staví na tom, že představivostí si přitáhnete úspěch, a podceňují tvrdou práci u lidí s mimořádnými schopnostmi. Představivost je skvělá věc, jenže pak musíte mnoho let tvrdě pracovat – i genialita musí být podporována cvičením. Earl Nightingale prohlásil:
„Jestliže se chcete stát odborníkem v nějakém oboru, věnujte mu po dobu pěti let denně jednu hodinu.“
Já říkám, že to je málo.
Lidé, kteří patří ve svém oboru k nejlepším, odlišuje od ostatních se srovnatelným nadáním právě jejich schopnost už od poměrně raného věku po celé léta houževnatě studovat a cvičit.
Začít dříve je také určitá výhoda. Vynikající studenti hry na housle na nejlepší hudební akademii v Berlíně ve věku okolo dvaceti let cvičili hru celkem asi deset tisíc hodin. Průměrní studenti jen asi sedm a půl tisíc hodin – a zase je tu to číslo: 10 000 hodin.
Vrcholový výkon je často nádherně jednoduchý. Není tam žádné plýtvání pohybem ani energií. Až se ale budete dívat na nejlepší tanečníky a krasobruslaře, jak se ladně pohybují, uvědomte si, že jim to trvalo 10 000 hodin a více, aby to vypadalo tak jednoduše a ladně.
Průkopník oboru emoční inteligence Daniel Goleman si všiml pozoruhodných výkonů mladých studentů asijského původu v USA:
„Asiaté strávili nad učením a domácími úlohami v průměru o čtyřicet procent více času než ostatní studenti. Většina amerických rodičů je ochotna nedostatky svého potomka akceptovat a zdůrazňovat spíše jeho silné stránky, u Asiatů tomu tak není. Jsou přesvědčeni, že dobrých školních výsledků může dosáhnout každý, pokud se bude dost snažit.“* (* Goleman Daniel: Práce s emoční inteligencí, Columbus, Praha, 2000)
Jak vidíte, v oblasti vrozeného talentu je to jinak, než si většina lidí myslí. Určité nadání musíte mít, ale pak rozhoduje něco jiného než talent. Rozhoduje obrovská vnitřní motivace. Žádný mistr nezačal trénovat, až když byl dobrý, dobrým se stal hlavně proto, že trénoval. A to velmi dlouho.
Závěr tedy je, že abyste v něčem uspěli, musíte se tomu věnovat dlouhá léta. Jenže to většina lidí nedokáže. Všichni, kdo tvořili, tvoří a budou tvořit světové dějiny, měli, mají a budou mít v sobě nejen velké sny, ale i velkou šipku.
úryvok z knihy Motivace zvenčí je jako smrad