Navzdory tomu, že si stále více zvykáme na nutnou existenci auditů, jako nedílné součásti firemního života, nevyvolává v nás toto slovo příliš příjemné asociace. Účetní audit, audit systému jakosti, audit ekologický, audit informačního systému – pod tím vším si představujeme činnosti vesměs kontrolní povahy, nutné především proto, aby nás chránily před postihy, hrozícími z různých stran. Od výsledků auditů neočekáváme podporu v tom, jak zjištěné nedostatky odstranit a už vůbec ne v tom kdo, za jak dlouho a za jakou cenu se tohoto odstranění zhostí. Projektanti, poradci, lektoři, konzultanti, experti – či jak jinak nazveme ty, kdo jsou postaveni před úkol něco řešit a vyřešit, nazývají úvodní fázi odpovídajícího procesu spíše vstupní analýzou než pouze auditem.
A je tu ještě jeden aspekt, který je téměř automaticky spojován s auditováním, jako určitým druhem mapování situace – předpoklad existence nějakého standardu, či legislativního předpisu, ke kterému je stav daného vyšetřovaného systému porovnáván.
Mezi hlavní důvody, proč uvažovat a mluvit o logistickém auditu (a dokonce jej i uskutečňovat), patří zejména to, že již „pouhá“ identifikace problémů logistické povahy je v současnosti natolik významná na straně jedné a natolik složitá na straně druhé, že tuto část obecně vnímaného poslání vstupní analýzy stojí zato vydělit. Je-li navíc příslušný logistický auditor erudovaný tak, aby byl schopen na základě výsledků auditu formulovat zadání pro projekt či program změn, může být následná analýza o to hlubší a účinnější. Absence logistického standardu, např. ve smyslu norem řady ISO 9000 pro management kvality, není žádnou překážkou. Integrální logistika je již dnes oborem natolik strukturovaným a rozprostraněným, že její metodologie poskytuje velmi dobré „zrcadlo“ všem představitelným způsobům organizace a řízení materiálového toku.
Slovo „audit“ je svým původem odvozeno z latinského „audió“ – tedy „poslouchat“ či „slyšet“ – poslouchejme tedy, co nám jednotlivé materiálové toky o sobě vypovídají !